Hudba mě provází od dětství. Vyrůstala jsem v prostředí, kde zněly písně Brontosaurů, Jaromíra Nohavici a dalších interpretů, především z folkové scény. Právě tam se začal utvářet můj vztah k hudbě, který mě neopustil ani v dospělosti.

Své první hudební zkušenosti jsem získávala na základní umělecké škole, kde jsem se věnovala hře na kytaru a zpěvu. Přestože mě to později táhlo ke studiu na konzervatoři, život mě nakonec zavedl jiným směrem. Vystudovala jsem obor zubní technik a svou profesní cestu spojila se stomatologií, především s oblastí dentální hygieny. Zdravotnictví se stalo součástí mé profesní cesty, hudba však zůstala tím, k čemu jsem se vždy přirozeně vracela.

Vedle zpěvu mě postupně začala stále více přitahovat vlastní autorská tvorba. Psaní textů je pro mě způsobem, jak zachytit myšlenky, pocity a okamžiky, které by jinak možná zůstaly nevyřčené. Baví mě hledat správná slova, pracovat s jejich významem a postupně z obyčejné myšlenky vytvářet příběh. Nejvíce inspirace nacházím v klidnějších chvílích, kdy mám prostor vnímat věci kolem sebe i své vlastní myšlenky.

Povahou v sobě propojuji dvě zdánlivě odlišné stránky. Tu společenskou, která miluje lidi, smích a společné zážitky, i tu tišší a přemýšlivější, která nachází zalíbení v melancholii a drobných detailech každodenního života. Právě tato druhá stránka se nejvýrazněji promítá do mých textů.

K vlastní hudební tvorbě jsem hledala cestu téměř třicet let. Dnes jsem ráda, že jsem si dovolila udělat první krok a začít uskutečňovat něco, co ve mně dlouho čekalo na svou příležitost.

Netoužím vyprávět velké příběhy za každou cenu. Ráda bych prostřednictvím svých písní zachycovala ty obyčejné, lidské a skutečné. A pokud se má hudba dotkne třeba jen hrstky posluchačů a někdo v ní najde kousek vlastního příběhu, bude to pro mě mít smysl.